HISTORIE IBIŠKŮ
Předkové dnešních moderních ibišků pocházejí z tropických oblastí celého světa. Osm botanických druhů stálo u zrodu moderních kultivarů. Botanické ibišky pochází z ostrovů Mauricius, Madagaskar, Fidži, Havaj, z Číny nebo Indie.
Botanické ibišky jsou velmi podobné moderním ibiškům. Botanické druhy jsou charakteristické keřovým růstem. Jsou samosprašné a semenáče jsou geneticky identické s mateřskou rostlinou._ Botanické druhy mají menší, vesměs jednobarevné květy. Vynikají bohatým květenstvím.
Osm botanických ibišků stálo na začátku téměř třista let dlouhé cesty,_která vedla k tisícům fantastických kultivarů,_které dnes známe. Botanické ibišky umožnily vzájemné křížení a vytvoření nových kříženců,_ které bylo možné dále kultivovat a křížit.
Hibiscus rosa-sinensis - jihovýchodní Asie - od Indie až po Čínu. Do Evropy byl dovezen v 17. století. Linne,_který tento druh popsal a zařadil v roce 1753, popisuje rostlinu jako bujně rostoucí keř s jasně červenými květy. Tento druh byl pěstován v evropských botanických zahradách a zámeckých parcích na jihu Evropy. Dodnes je tento základní botanický druh pěstován v domácnostech v chladnějších klimatických pásmech jako pokojová nebo balkonová rostlina.
Hibiscus lilliflorus: Tento druh ibišku pochází z Mascaren, ostrovů u východního pobřeží Afriky. Na jednom z těchto ostrovů, Mauriciu, byl po celá staletí důležitým přístavem Port Louis. Zde přistávaly lodě plující okolo jižní Afriky do Indie a Číny. Touto cestou se ibišek dostává v rozmezí let 1700-1800 do Indie a Číny, kde je křízen s hibiscus rosa sinensis. V této době za nadvlády Anglie nad Mauriciem je dovezen do Evropy.
Hibiscus schizopetalus: Tento druh byl objeven na Madagaskaru, velkém ostrově nacházejícím se mezi Mauriciem a východním pobřežím Afriky. Vyniká svým nevšedním vzhledem. Bujně rostoucí keř s množstvím květů, které připomínají papírové, nůžkami vystříhané ozdoby. Velmi oblíbený a rozšířený po celém světě.
Hibiscus fragilis: Tento druh byl také objeven na ostrově Mauricius. Ve volné přírodě se téměř nevyskytuje. Jediným místem výskytu je rezervace na ostrůvku Ille aux Eigrettes. Dalších několik rostlin je v rezervaci Black River, ale botanická zahrada Kew Gardens v Anglii má program na jeho záchranu.
Hibiscus Genevieve: Jedná se o třetí druh ibišku, který se objevil na ostrově Mauricius. Květ je růžový.
Hibiscus arnottianus: Tento druh byl objeven na Havajských ostrovech. Květy jsou bílé, keř je hodně navětvený, ale není tak vysoký jako jsou ibišky z oblasti Maskaren. Ibišek vytváří lehce odlišné aberace na jednotlivých ostrovech.
Hibiscus storckii: Tento druh byl objeven na ostrově Fidži v roce 1800, kde roste doposud. Květy jsou světle růžové._Rostlina je nižšího vzrůstu s polopřevislými tenkými větvemi. Pěstován je v mnohých světových botanických zahradách. V Kew Gardens v Anglii je pěstován nepřetržitě od 19. století.
Hibiscus kokio: Tento druh je další, který byl objeven_rostoucí na Havajských ostrovech. Je to menší, méně vzrůstný ibišek červené barvy.
Těchto osm druhů se podílelo na vývoji a křížení. Zásadní význam v migraci jednotlivých druhů měla lodní doprava a touha člověka po poznání._Nelze s jistotou říci, který z těchto druhů byl při křížení dominantní._Na počátku 20. století jsou známy již první hybridní druhy jako je červený americký Briliant nebo růžový Pink versicolor. Druhá polovina 20. století přináší stovky nových křížení.
Šlechtitelé z USA a AUSTRALIE se sdružují v asociacích s registrem nových odrůd. Významný šlechtitel je ve francouzské Polynésii na Tahiti. Rozšířením ibišků do Evropy_ vznikají nové kultivary ve Francii,_Holandsku, Německu_a Chorvatsku. Dnešní nabídka hybridních ibišků se pohybuje v řádech tisíců. Každým dnem přibývají nové.
